Vlastním předmětem referátu je nepočetná sbírka rukopisných hudebnin, která s největší pravděpodobností vznikla z hudebního zájmu feudála, na zámku Sádku, jakožto vedlejším sídle jeho rodu se zachovala a zde byla také po revolučních událostech roku 1945 nalezena mezi vrchnostenskými písemnostmi.

Ku konci 18. století, tedy v době vzniku sádecké notové sbírky, byli Chorinští poměrně významným moravským šlechtickým rodem. Byli jednak držiteli velkého pozemku na jižní a jihozápadní Moravě, třebaže již tehdy zatíženého značnými břemeny, jednak zastávali příslušníci rodu závažné funkce. Připomeňme si alespoň Matyáše Františka Chorinského (1720-1786), který se stal roku 1770 prvním brněnským biskupem, a zvláště hudbymilovného Ignáce Dominika Chorinského (zemř. 1792), hejtmana knížectví krnovského a opavského, proti jehož kapele na zámku ve Velkých Hošticích se Sádek jeví jen jako okrajová rodová záležitost anebo osobní kulturní projev synovce obou jmenovaných "mladého" hraběte, jak býval uváděn na rozdíl od svého otce František Kajetán Chorinský. František Kajetán Chorinský (1759-2.10.1821) byl mužem značného všeobecného vzdělání. V rodinných písemnostech Chorinských jsou zachovány řady sešitů z doby jeho mládí se studijními poznámkami z nejrůznějších oborů. Učil se několika řečem - francouzštině, italštině, latině, řečtině a také češtině - dále řečnictví, historii, geografii, základům anatomie, medicíny, veterinárního lékařství a dalších přírodovědných oborů. O hudebním vzdělání, které by nás zajímalo na prvním místě, se bohužel nedozvídáme nic. Dá se usuzovat, že hudba byla celoživotní zálibou hraběte a že byla předmětem jeho živého osobního zájmu především v mladších letech, v mužném věku patrně na ni nezbývalo mnoho času, ale byla útěchou i na sklonku života. Hrabě František Kajetán Chorinský se podobně jako mnoho šlechticů jeho doby věnoval kariéře vojenské a politické. Byl cís. Král. Komořím, nejvyšším korouhevníkem panského stavu království českého, rytířem českého maltézského velkopřevorství a rytířem řádu Leopoldova. Často pobýval v cizině. Jeho život spadal do neklidných dob francouzských válek, jichž se aktivně účastnil v různých hodnostech a funkcích. Jako plukovník dragounského pluku Evžena Savojského se dal v roce 1817 penzionovat. Zemřel ve věku 62 roků 2. října 1821 na hradě Sádku, odkud byly jeho tělesné ostatky převezeny do Veselí nad Moravou, kde byly 8. října 1821 uloženy v rodinné hrobce při bývalém servitském klášterním kostele Andělů Strážných, dnešním farním kostele.

Sádeckou hudební sbírku spojují s postavou Fr. K. Chorinského dva takřka shodné latinské přípisy na obalech či titulních listech dvou těl. První zní "VIVat fLoreat, aCCresCat FrancClsCVs Yvnlor CoMes ChorlnsKI", v druhém je pouze slovo aCCresCat zkráceno na CresCat a termín Yvnlnor nahrazen dalším jménem hraběte CaJetanUS. Obě tyto věty oslavující mecenáše určují dobu i prostředí vzniku hudebnin a přibližně i celé sbírky. Čteme-li správně vložené chronogramy, není totiž zcela jasné, co měl písař na mysli při písmenech K a Y, vycházejí nám roky 1779 a 1785. Podle nadepsaného pozdravu "Ave Maria" a podle podpisu "a Fr.D.M.T.O.S.B.N.V." byla v tomto případě kopistou osoba stavu duchovního a to bratr - laik, člen servitského konventu ve Veselí nad Moravou, jehož byli Chorinští dobrodinci

Jak bylo již řečeno, je sádecká sbírka hudebnic zcela skrovná, pouhých 32 hudebnin, z nichž jedna je dochována jako torzo, k tomu dvě membra disiecta a jeden part skladby, který k tomuto souboru určitě nepatřila a dostal se k němu patrně pouhou náhodou. Jde však o kolekci nápadnou jednotným obsazením, neboť se ve všech jejích skladbách uplatňuje sólové cembalo, ať už jsou tato díla označena jako divertimenta, concerta, centertina nebo dokonce symfonie. Snad je toto obsazení vyjádřeno i původním historickými signaturami: hudebniny byly dodatečně očíslovány římskými číslicemi, k nimž byla, až na jeden případ připojena dvě majuskule "C", což je možno vysvětlit jako upozornění, že jde o skladbu C (lavi) C (cembalové), v našem případě o cembalové skladby s doprovodem komorního souboru, většinou smyčcového, v několika případech doplněného i nástroji dechovými. Je-li tato domněnka správná, je možno připustit, že sádecké hudebniny byly kdysi součástí nějaké větší sbírky, v níž byla také díla jiného obsazení a že z ní byl vyvinuty kvůli osobnímu zaujetí pro komorní hudbu a zvláště ze zájmu o cembalo.

Sádecká sbírka hudebnin je v současné době uložena v Okresním archivu v Třebíči-Zámku, při jejím uspořádání však nebylo respektováno původní pořadí děl, která byla nově osignována jako Hudebniny č. 1-31.

Výčet jmen autorů nemůže být pro skrovnost sbírky obsáhlý, ale přesto je její obsah překvapivě pestrý a nemálo zajímavý, neboť v něm nalézáme vedle zjevů běžných i autory, jejichž díla se v této oblasti příliš často nevyskytují. Je pochopitelně početnější zastoupení starší školy vídeňské 6 díly Leop. Hoffmanna, 2 díly G. Chris. Wagenscila a 2 koncerty Jos. Haydna, z méně známých se vyskytuje Sebastian George z Mohuče, jehož jméno zkomolil kopista na Schrsche a altový nástroj doprovodného souboru označil jako violettu. Ze zcela jiného konce Evropy pocházela italská skladatelka Tereza P. Agnesi, jejíž koncert je též v sádecké sbírce. Ze skladatelů českých nebo k našich zemím mající vztah je 3 díly zastoupen na Slovensku působící Ant. Zimmermann, vztahy Chorinských ke Slezsku se jistě obrážejí ve výskytu skladeb C. Ditterse z Dittersdorfu a Jos. Puschmanna a zajímavou postavou je i J.A. Colizzi, původem snad z Chrudimi v Čechách, působící po uměleckých cestách v Haagu jako ředitel hudby princezny Louisy Oranžské. Ze skladatelů vysloveně českých se v sádecké sbírce objevuje jedním dílem Vincenc Mašek a Jos. Ant. Štěpán, překvapením však je jedno ze dvou děl Frant. Xav. Duška, Concertino in B, které hudebně odborná literatura dosud nezná a neuvádí je ani V.J. Sýkora ve své monografii. U tří kompozic, jejichž obal byl ztracen nebo poškozen, nebyl autor zjištěn. Jedinou hudebninou, která se sbírkou nesouvisí a jeví se tu cizí, je hlas Basso s titulem "Menuetti fatti per il festino dato in Roman dalla Nobilita Romana 1757." Odkud tento part pochází, kde se nalézá materiál, z něhož byl vyjmut, ani jak se dostal do sádecké sbírky, nebylo zjištěno. Hudebniny sádecké sbírky nejsou jednotného původu. Jejich vnější úprava je různá, jsou odlišného formátu a na papíru odlišné kvality, některé byly vyhotoveny velmi pečlivě jiné jen zcela zběžně a také a také stupeň jejich zachovalosti je různý. Hudebniny vyšly z rukou více kopistů, ale pouze v jediném případě se vyskytuje zápis "Ex partibus Joseph Peterst", ten je nám však osobou zcela neznámou. Zjišťujeme pouze, že některé skupiny děl psala jedna a tatáž osoba, např. takřka kaligraficky vyhotovený materiál obou skladeb Duškových a s nimi všechna tři díla Zimmermannova. V jednotlivých případech se vyskytují snadné signatury, ještě starší než signatury s označením "C.C." K několika dílům byly dodatečně připsány hlasy nástrojů, které v původním obsazení nejsou uvedeny, jde takřka vždy o nástroje dechové, v jednom případě byly přidán part kotlů. Rovněž k partu sólového cembala některých skladeb byly přiloženy volné listy s vypracovanými fermatama, tj. kadencemi, což svědčí o živém provedení díla.Na posledních, většinou volných stránkách partů, se občas vyskytují notové úryvky instruktivního charakteru.

Využití sbírky k živé interpretaci v době jejího vzniku a dále po celou dobu Fr. K. Chorinského nelze bohužel říci mnoho určitého. Především se naskýtá otázka, zda na hradě Sádku, kde se sbírka uchovala po naši dobu, byla vůbec hudba pěstována. Sádecké archiválie, pokud byly k dispozici, neobsahují totiž sebemenší zmínky o muzicírování na hradě. Nutno ovšem pamatovat na to, že sádecký vrchnostenský archiv i knihovna se po celou dobu nalézaly v dezolátním stavu, jak o tom hovoří Vlastivěda moravská, a že nelze vyloučit citelné ztráty materiálů.

K provozování hudby byly nezbytně potřebné hudební nástroje, a ty jako předměty většinou značně cenné, byly zpravidla podchyceny v inventářích. Bohužel v případě Sádku byly velmi svědomitě a přesně vedeny a také zachovány inventáře hospodářských objektů, zatímco inventáře panského sídla máme k dispozici pouze dva, a to ještě z doby daleko pozdější, z let 1882 a 1885. Přece však v nich k našemu problému něco málo nalézáme.První inventář uvádí bez ocenění: klavír v salonu, v hradní kapli positiv o 4 rejstřících, v blíže neoznačeném, patrně odkládacím prostoru "Clavier altmodisch, stark beschadigt" a v pokoji komtesy další klavír. Nepocházel snad onen odložený "staromódní a silně poškozený klavír" z dob Františka Kajetána? Druhý inventář uvádí positiv v ceně 200 zl., klavír u komtesy oceňuje na 120 zl. A kupodivu podchycuje v pokoji kuchaře rovněž klavír v ceně pouhých 20 zl. Tedy patrně již zmiňovaný starý poškozený nástroj. Klavír ze salonu byl s panským svolením přemístěn do bytu lékaře. O osudu klavírů není nic známo, ale dle pamětí bývalých sloužících na hradě byly zdejší nějaké klavíry ještě před 2. sv. válkou a také cimbál, na nějž prý vyhrával poslední zde sídlící Viktor Chorinský. Po převzetí objektu revolučním národním výborem obce Čáslavice v roce 1945 byl prodán positiv z kaple, co se stalo s ostatními nástroji, není známo. Hlavní budova hradu byla tehdy adaptována pro potřeby základní školy.

Poněkud bohatší zprávy o hudbě přineslo bádání v písemnostech veselského panství, i když byl k dispozici pouze inventář fondu. Pokud jde o dobu Františka Kajetána, nalézáme zde tyto zápisy týkající se hudby na zámku Veselí nad Mor.: v roce 1779 se hovoří o fundaci na chrámovou hudbu s připomínkou, že varhaník je současně zámeckým hudebníkem, v roce 1781 je proplácen deputát 9 hudebníkům v roce 1801 je učitel Jan Vojtíšek uváděn jako "Zámecký muzicius" a v prvních desetiletích 19. století vykazuje důchod panství peněžní odměny učitelům ve Veselí a Mor. Písku a varhaníkovi ve Veselí za provozování hudby na zámku. Jelikož však je toto pojednání věnováno hradu Sádku, bylo podrobnější bádání o hudbě ve veselské rezidenci Chorinských odloženo na pozdější dobu.

Bývalo častým, téměř běžným jevem, že osoby panského stavu pamatovaly na své poddané či zaměstnance, kteří u nich provozovali hudbu, nebo jinak sloužili jejich zálibám. V tomto smyslu jsme závětí Františka Kajetána zklamáni. Hrabě sice obdaroval své komorníky a hospodářské úředníky ve Veselí i na Sádku, ale o dvě položky zanechaného majetku. Rubrika soupisu XXII. uvádí položku "on Musicalien 16 zl. C.M.", nikoliv však Sádku, ale ve Veselí. O jaké hudebniny šlo, není poznamenáno. Nebyla to snad sádecká sbírka, která se tehdy nalézala v hlavním sídle hraběte? Další záznam je příznační pro náš problém. V ložnici hraběte bylo zahrnuto do pozůstalosti "Forte-Piano" z ořechového dřeva, které komise ocenila částkou 100 zl. C.M. Ze zápisu není sice zcela zřejmé, zda šlo o pokoj hraběte na Sádku, kde František zemřel, nebo ve Veselí, ale skutečnost, že nástroj se nalézal v soukromí hraběte, vyvolává domněnku, že hrabě na klavír sám hrával, že hra byla jeho osobním potěšením a snad není zcela nutno zavrhnout myšlenku, že sólové cembalové party své hudební sbírky sám za spoluúčasti nám dnes neznámých hudebníků interpretoval.

Jak z celé statě vysvítá, nelze s určitostí tvrdit, kde byla sbírka hudebnin, námi označovaná jako "sádecká" prakticky používána na hradě Sádku anebo ve Veselí nad Mor. Snad další bádání přinese více světla do tohoto problému hudební minulosti západní Moravy.

Poznámka: Incipitový katalog sádecké sbírky je uložen v Ústavu dějin hudby Moravského muzea v Brně. Povšechný popis sbírky s některými omyly a nedostatky, které tato stať opravuje, vyšel ve Vlastivědném zpravodaji Západomoravského muzea čís. 2/1964, str. 6-9: Sbírka hudebnin z hradu Sádku u Třebíče (O. Urban).

Převzato ze: Studia muzea Kroměřížska 1991, kráceno.