Popis k obrázku: Půdorysné schéma hradebních objektů (jako podklad využita indikační skice z poč. 19.stol - orig uložen v MZA Brno), a - příkop, b - 1. brána, c - hranolové bašty v podhradí, d - první nádvoří, e - 2. brána, f - renesanční předbrání, g - barokní zahradní pavilon, h - 3. brána, i - okružní příkop, j - parkánová hradba s mladšími dělovými baštami, k - dělová bašta vnějšího opevnění, l - nádvoří hradního jádra, m - břitová věž, n - hranolová obytná věž, o - zdivo hypoteticky přiřazené k nejstarší stavební fázi (severní trakt). V půdorysu černě vyznačeny stavební konstrukce, řazené do 13.stol. (kresba R. Vrla).

Povšimněte si nyní blíže těchto uvedených částí hradu, především té nejvýraznější - břitové věže (viz obr.5). Její zdivo, v kruhové části silné 2,5 metrů, je z místního kamene, vnitřní prostor je kruhový a jeho průměr je po celé dochované výši konstantní, rovněž 2,5 metru.

Popis k obrázku: Pokus o perspektivní rekonstrukci podoby hradu před rokem 1312 - pohled od jihovýchodu: v čelní hradbě vedle brány břitová věž, na opačném konci hradu věž obytná, před branou příkop překlenutý mostem, v přepolí je nutno předpokládat předhradí (mimo kresbu), (kresba R. Vrla).

Horizontálně je dnes vnitřek zbytku věže rozdělen chatrnými dřevěnými stropy na pět podlaží. Nejnižší z nich je částěčně zasypáno smetím a jeho spodní úroveň nesahala pod niveletu dnešního nádvoří. Ve druhém podlaží nalezneme dva dodatečně vylámané dveřní otvory, z nichž jeden ústí do prostoru pozdně gotického vřetenového schodiště, druhotně vyhloubeného ve styku staré hradby s věží. Toto schodiště končí v úrovni třetího věžního podlaží, do něhož ústí poškozenými špaletami původního vstupního otvoru. Vnější vyústění tohoto vstupu je dnes poškozeno zmíněným schodištěm, uchováno je střechovité zaklenutí nadpraží s otisky bednění a lomové zdivo stěn průchodu, zcela shodné se zdivem vnitřního prostoru věže. Vstupní místnost byla původně zaklenuta valenou klenbou, jak o tom svědčí oblouková jizva nad popsaným vstupem.
Trámy stropu nad třetím podlažím jsou na východní straně uloženy ve dvou starších otvorech, z nichž alespoň jeden je prokazatelně původním úzkým průduchem, osvětlujícím vnitřek věže. Původní zdivo dnešního čtvrtého podlaží je dnes zčásti zakryto cihelnými pásy, nesoucími drobnou barokní nástavbu (dnešní páté podlaží), ve které byl ještě po druhé světové válce hodinový stroj. Tato stavbička proniká ve formě půvabného vikýře nad úroveň dnešních střech, přičemž středověké zdivo je důsledně srovnáno k úrovni krovů. Fasáda věže, dobře patrná z půdy, je pokryta starou omítkou s četnými nerovnostmi, mimo to zde můžeme nalézt i zbytek jakési chodbičky, druhotně vylámané do zdiva věže, ještě před snesením jejích horních pater.

Popis k obrázku: Zjednodušený perspektivní pohled na zbytky břitové věže s přilehlou branou - současný stav s průhledem do interiéru věže: a, b, d, f, h, - dnešní 1.-5. podlaží věže, c - původní vstup do věže, e - původní štěrbinový otvor, g - vnější vyústění chodbičky, druhotně vylámané v úrovni dnešního půdního prostoru, i - středověká vstupní brána. V řezu je na obrázku raně got. zdivo vyznačeno zrnitě, mladší zdivo šrafovaně, tečkovaně je znázorněna suť. (kresba R. Vrla).

V dnešním, asi 18 metrů vysokém torsu věže můžeme tedy rozeznat pozůstatky původních podlaží, spodní bylo tvořeno asi osm metrů hlubokou šachtou bez jediného otvoru, nad ním bylo klenuté vstupní patro, přičemž se, dle orientace vstupního otvoru, můžeme domnívat, že věž byla přístupna z ochozu hradební zdi. Další podlaží bylo osvětleno 1-2 šterbinovými otvory a pozůstatky jeho stropní konstrukce jsou dnes překryty mladším zdivem. Svislá komunikace byla možná pouze žebříky mezi patry. Vně byl strohý korpus věže proveden z lomového zdiva bez použití kamenného armování břitu, k původní stavbě pravděpodobně náležel i podstřešní ochoz vysazený na krakorcích, dnes známý pouze z historických vyobrazení.

Bližší orientace v ostatních částech hradu je obtížnější. Při severní hradbě můžeme na základě značné síly nádvorní zdi (2 metry) a snad i tvaru v ní zachovaného výklenku usuzovat na starou zástavbu. Zajímavější je situace na západní straně nádvoří, kde lze velmi jasně rozlišit útvar mohutné hranolové věže o vnějších rozměrech 9,5*9,5 metru. Zbytek této zástavby dnes obsahuje pouze tři klenutá podlaží, přičemž ještě v posledním z nich se síla jejich zdí pohybuje mezi 2,3-2,6 metru. Poměrně velké rozměry místností (4,3*4,6 metru ve třetím podlaží) dávají tušit, že se jedná o pozůstatek obytné věže. Její zdivo, dnes zcela kryté mladšími omítkami, nese stopy četných pozdějších úprav, ze kterých lze za nejstarší považovat pozdně gotické portály v prvním a třetím podlaží. Skutečné stáří této věže nelze prokázat bez podrobného výzkumu, přesto asi patří k nejstarší stavební fázi. Analogie, inspirované rakouským Podunajím, bychom nalezli především u starších staveb královských, vzácněji snad i u soudobých šlechtických založení (Rokštejn). Pokud se prokáže pravdivost tohoto předpokladu, můžeme Ungersberg posuzovat jako výjimečnou moravskou hradní stavbu, inspirovanou zřejmě špičkovými zeměpanskými hrady.

Popis k obrázku: Pokus o rekonstrukci podoby hradu na konci 13.století (kresba R. Vrla)  

V průběhu v průběhu 15. stol. došlo na Sádku k mnoha změnám. Pohnutá doba si především vyžádala další modernizaci hradního opevnění, které se již muselo přizpůsobit rozšířenému požívání dělostřelby. Jádro hradu, jehož parkánová hradba byla zpevněna dělovými baštami, se stalo samostatnou pevností obehnanou obezděným příkopem úctyhodných rozměrů. Vnější zeď příkopu byla zvenčí kryta náspem, vytvářejícím další obrannou linii. Na jeho vrcholu můžeme předpokládat postavení pro palné zbraně, zesílené navíc dalšími dělovými baštami. Nově opevněný hrad byl samozřejmě přizpůsobován i nejnáročnějším požadavkům na dobývání. Tyto práce, započaté pravděpodobně na konci 15. stol, se protáhly až do století následujícího, v jehož druhé půli byly završeny. Zřejmě za Pernštejnů, kteří Sádek drží až do přelomu 16. stol., byla zcela zastavěna severní a západní strana starého nádvoří. Do těchto nových obytných křídel, v jejichž patře se dodnes zachovaly půvabné renesanční prostory, byly pojaty i starší stavby, včetně raně gotické hranolové věže.

Popis k obrázku: Hrad Sádek po přestavbě Vilémem z Pernštejna v první polovině 16.století (1490-1550). Jedná se o pozdě gotickou přestavbu 

Po polovině 16. stol. se na hrad opět vrací páni z Valdštejna, a to v osobě Zdeňka Brtnického, moravského zemského hejtmana. Zdeněk si Sádek zřejmě oblíbil a pokračoval zde v dalších stavebních akcích, jejichž vyvrcholením byla velká palácová budova, vestavěná z části příkopu na východní straně starého hradu. Sádek tím sice získal opravdu renesanční prostory, zároveň tím však pozbyl obranyschopnosti v nejzranitelnějším místě. Tato ztráta byla ihned napravena výstavbou mohutného předbraní, které svými střílnami dostatečně zabezpečilo vstupní partii hradu.  

Popis k obrázku: Hrad Sádek na konci 16.století po přestavbě za Zdeňka Brtnického z Valdštejna. Jedná se o renesanční přestavbu 

 Popis k obrázku: Situační plán zámku z doby kolem r. 1710 (archiv Reichsstadt Nürnberg)

Popis k obrázku: Svou nynější podobu získal přestavbou po požáru koncem 17.století. Dostavbou jižního křídla a stržením břitové branské věže se změnil z hradu na zámek smíšeného, hlavně renesančního slohu. Tehdejším majitelem sádeckého panství byl Bohumír z Walldorfu

Literatura: