Neklid vyvolaný počátkem 15. stol. domácími válkami mezi stoupenci znepřátelených markrabat Jošta a Prokopa si vyžádal důkladnější opevnění hradu.
Nejpozději tehdy vzniká parkán kolem jádra a snad i zděné opevnění předhradí s hranolovými baštami. V bouřlivých dobách husitských nepokojů sídlí na hradě Hynkův syn Jindřich, odpůrce husitů, jeho postoj mu v roce 1430 vynesl dobytí hradu husitou Hynkem z Valče. Později Sádku využívá Jindřichův syn Zdeněk z Valdštejna, znamenitý válečník, lupič a spolu s Janem z Lichtenburka přední odpůrce katolické Jihlavy. Proti vůli jeho synů se ve druhé polovině 15. stol. stává majitelem Sádku Jindřich z Hradce a Telče, pro změnu katolický pán, bojující proti Jiřímu z Poděbrad. V Jindřichových rukou byl statek snad ještě i v roce 1468, kdy se bojové akce česko-uherských válek dotkly i nedaleké Třebíče; o jejich případném dopadu na Sádek však nejsou informace.
V roce 1474 se Sádek ocitá v rukou dalšího bývalého odpůrce krále Jiřího, odbojného pána Hynka Bítovského z Lichtenburka a Cornštejna, v 90. letech 15. stol. pak panství přechází do majetku jednoho z nejbohatších feudálů té doby - Viléma z Pernštejna.

Po polovině 16. stol. se na hrad opět vrací páni z Valdštejna, a to v osobě Zdeňka Brtnického, moravského zemského hejtmana. Zdeněk si Sádek zřejmě oblíbil a pokračoval zde v dalších stavebních akcích, jejichž vyvrcholením byla velká palácová budova, vestavěná z části příkopu na východní straně starého hradu. Po Zdeňkově smrti (1561) získal Sádek jeho syn Jindřich, u kterého zde býval častým hostem i brat Hynek Brtnický. ten provedl nákladnou přestavbu svého sídla v Brtnici a odtud zřejmě získal Jindřich kameníky na provedení napodobeniny elegantních brtnických arkád v sádeckém nádvoří. Hrad se tak v prostoru daném středověkým rozsahem změnil v malebné zámecké sídlo, kterému stále vévodila štíhlá břitová věž, krytá nyní renesanční bání. V takovémto stavu je Sádek zachycen na nejstarším vyobrazení (obr. 6), takový jej vlastnil i poslední Brtnický z Valdštejna - Jindřichův syn Zdeněk.

 
Popis k obrázku: Detail obrazu, který zachycuje řejmě nejstarší vyobrazení hradu, zachycující jeho podobu v renesančních přestavbách (asi přelom 16. a 17. stol.). V popředí, za příkopem s palisádou, vidíme 1. bránu, hradby a objekty předhradí. Dále je znázorněna zeď renesančního předbranní se střílnami a průjezdem 2. brány (strženém při barokních úpravách), za ní jsou budovy jádra. Velmi realisticky je zde znázorněna břitová věž s podstřešním ochozem a renes. bání, na fasádách průchozího traktu (3. brána) je patrno jiné členění, než je současné. (foto R. Vrla).

Po vítězství habsburské strany byl, coby jeden ze 29 stavovských direktorů, zatčen a brzy nato (1623) umírá ve vězení na hradě Špilberku. Jeho majetek byl císařem kofiskován a novým majitelem se stává cizinec - podplukovník Tomáš Cerboni.
Utrapy třicetileté války dolehly na Sádek a kraj pod ním v plné tíži až v březnu 1645, kdy hrad obsadily tři švédské regimenty a udržely se zde až do podzimu. Pak hrad opět obsadila posádka císařská, která (podobně jako před ní Švédové) využívala a pravděpodobně i upravovala hradní opevnění.

Popis k obrázku: Detail obrazu, který zachycuje hrad obležený Švédy v roce 1645. Na levé straně je znázorněna bašta vnějšího opevnění, za ní parkánová (?) hradba. Břitová věž je zde znázorněna dost schematicky, obraz byl zřejmě malován v době, kdy její horní partie již neexistovaly.    

Zničené a zadlužené sádecké zboží prodali Cerboniové v roce 1678 moravskému zemskému advokátu Gottfriedu z Waldorfu, teprve nedlouho před tím povýšenému do rytířského stavu. Za Waldorfů došlo k dalším přestavbám hradu, vynuceným zvláště požárem, který v roce 1694 Sádek postihl. Oheň zřejmě poškodil horní patra, břitová věž byla zřejmě zničena natolik, že její horní partie byly sneseny až do úrovně nových zámeckých střech. Na požár hradu upomíná i velmi zajímavý obraz na stropě rokokové zámecké kaple, budované rovněž Waldorfy; nebeský ochránce před ohněm, sv. Florián, leje vodu na hořící Sádek.
18. století dalo v podstatě Sádku dnešní vzhled, vzhled renesančně - barokního zámku obklopeného kulisou mohutného opevnění, v té době již zcela nefunkčního.

Velmi výmluvně o tom svědčí půvabný zahradní pavilon, vestavěný přímo do renesančního předbraní. Tento renesanční pavilon byl donedávna v havarijním stavu, nyní zrekonstruován.
Waldorfové, kteří za svého držení Sádku domohli hraběcího stavu, však roku 1796, vymírají po meči a dědicem jejich statků se stává hrabě František Kajetán Chorinský z Ledské, maltézský rytíř, jehož erb vidíme dodnes nad třetí branou. V rukou Chorinských z Ledské, starého českého rodu, usazeného již od konce 15. století na Moravě, zůstal Sádek bezmála 150 let. Jejich zásluhou byl zámek udržen v dobrém stavu i se svými bohatými sbírkami až do konce 2. světové války. Uvnitř zámku byly v té době mnohé pokoje opatřeny starožitným nábytkem a vzácnými obrazy. Mezi obrazy byly též staré pohledy na hrad a starobylý obraz husitského vůdce Jana Žižky. Dále sbírka šípů, starých zbraní a knihovna, ve které byly hlavně latinské knihy ze 16.-19. stol. Po 2. světové válce byli majitelé násilně vystěhováni a objekt přeměněn na základní školu, která zde působila do roku 2007. Nyní je zámek prázný a čeká  na  nového majitele.

Novodobé úpravy objektu, ne vždy respektující jeho památkovou hodnotu, zajistily stavebně většinu budov 1. nádvoří a z větší části i budovu zámeckou, některé části zámku však zůstávají v havarijním stavu. Jedná se hlavně o parkánovou hradbu s dělovými baštami kolem jádra.

Literatura:
článek Radima Vrly z časopisu Naším krajem (6/1994, vydává Západomoravské muzeum v Třebíči)